Vodník neboli hastrman je v Čechách snad nejznámější a nejpopulárnější nadpřirozená bytost. Nejdříve to byla vyloženě zlá, záludná příšera žijící v hlubinách řek, potoků a jezer, v mlýnských náhonech a opuštěných tůních. Na jaře lámal ledy, zvedal vody, trhal hráze a působil povodně. Lákal lidi k vodě a topil je. Nejsnadněji prý toho, kdo se koupe o půlnoci nebo v pravé poledne.

Podobu vodníka si lidé odvodili od několika živočichů, kteří mají úzký vztah k vodě – především od sumce, který svým mohutným zjevem, širokou tlamou a velkými vousy vzbuzoval děs.

V českých pohádkách se později vodník proměnil v mužíčka se zelenými vlasy a zeleným fráčkem s pentličkami. Na barevné pentle a lesklá zrcátka lákal děvčata, aby je stáhl do své vodní říše a vzal si je za ženy.

Ze šosu vodníkovi kape voda – a s ustřiženým šosem ztrácí nejen všechny nadpřirozené síly, ale i život: na souši může žít pouze do příštího svítání a ve vodě se utopí.