

Na přelomu 19. a 20. století se loutkové divadlo hrálo v rodinách českých spisovatelů, herců, výtvarníků, hudebníků, ale také v domácnostech tisíců bezejmenných“ lidí. Papírové divadélko i s malými loutkami, dekoracemi, texty her a návody k provedení se totiž dalo koupit za nevelký peníz, a tak se rychle stalo velmi oblíbeným dárkem. Brzy se začaly sériově vyrábět jak loutky, tak tištěné dekorace – a to ne ledasjaké!
Navrhovali je totiž prvotřídní čeští výtvarníci: Mikoláš Aleš, František Kysela, Karel Štapfer a další.
A co vy, nemáte náhodou na půdě také takové divadélko?

